Šestý semestr na FIT VUT

Tentokrát bude shrnutí semestru trochu netradiční. :-) Do poslední fáze studia na FITu jsem vstupoval se dvěma předměty a bakalářkou za krkem.

IW5 – Programování v .NET a C#

Název předmětu zněl tuze zajímavě a zkušenosti lidí, kteří jej absolvovali, také nebyly marné, zapsal jsem si jej tudíž i já. Body se dávaly za dva projekty, které se obhajovaly na cvičeních, každý týden probíhaly i přednášky, které byly vychvalovány, letos je ale vedl jiný člověk, se kterým to nebylo takové žůžo jako předtím, takže jsem tam nechodil. Není ale od věci stáhnout si záznamy z minulého roku, které jsou na vysoké úrovni.

Oba projekty byly na 1-2 dny práce, sloužily zejména k seznámení s možnostmi .NETu, „obhajovaly“ se v rámci cvičení. Ta byla jinak nepovinná, ale hodila se, když člověk neměl žádné zkušenosti s Visual Studiem a jazykem C#, bez nich bych některé věci dával dohromady asi dost dlouho. Při odevzdávání druhého projektu jsem spěchal a moc jsem tomu nedal, což se projevilo při práci s databází, kdy jsem tlačítko „odstranit záznam“ implementoval tak, že jsem vysypal celou databázi a nahrál tam znova všechny položky bez té smazané. Cvičící (Ondra Polesný) to málem nerozdýchal. :D Celkově jsem z obou projektů dostal 88 bodů a tudíž B.

Předmět docela zajímavý, pokud nemáte žádné zkušenosti s .NET a C# a potřebujete nějaký předmět k bakalářce, IW5 není špatnou volbou.

ITY – Typografie a publikování

Další předmět, který byl mezi studenty označován jako jeden z těch přínosnějších. Hodnocení zde bylo tvořeno celkem 5 malými projekty a závěrečným testem. Zadání projektu vypadalo tak, že jste dostali zdrojový text a výsledné PDF a vaším úkolem bylo vytvořit latexový dokument, který bude shodný s referenčním. To mě bavilo asi tak jeden a půl projektu a protože jsem měl dost kreditů, tak jsem tento předmět po druhém projektu zalomil. Nebyl čas ani chuť se mu dále věnovat.

IBP – Bakalářská práce

Původně jsem měl v plánu udělat nějaký miniseriál o tom, jak na bakalářku a jak mi jdou jednotlivé fáze, protože jsem si ale nakonec vybral zcela nezáživné a „interní“ téma, tak to nakonec nedopadlo. Proto jen napíšu, že jsem vypracoval několik rozšíření pro informační systém používaný výzkumnou skupinou KNOT, ve které jsem pracoval. Bez znalosti celého systému a jeho principu nemá smysl něco popisovat…Během podzimu jsem z tohoto tématu nebyl úplně nadšený, nakonec jsem si ale se vším poradil a stihl jsem to docela v pohodě, vedoucí mi navrhl hodnocení B (protože jsem vypracoval několik věcí nad rámec základního zadání), oponent udělil C. Práci jsem si nechal svázat zde do desek s bílým písmem, byla to totiž nejlevnější varianta. :D

ISZ – Státní závěrečná zkouška

Bakalářka se odevzdávala 15. května, státnice byly určeny na 10.-13.6. Na učení zbyl tedy skoro měsíc, nakonec jsem se k tomu dokopal až v posledních třech týdnech, které teda byly dost výživné. Kamarád, který už to měl z minulého roku za sebou, mi poskytl nějaké vypracované otázky, ale hned na začátku učení jsem zjistil, že nejsem schopný učit se něco nazpaměť z heslovitých odrážek a jal jsem se vypracovat jednotlivé otázky hezky ručně na papír. To mi ale šlo docela pomalu, takže jsem po prvních 15 otázkách začal vybírat jen některé z nich (nakonec jsem si stejně skoro všechno přepsal na papír). Mým cílem bylo všechnu látku pochopit, abych o ní dokázal vyprávět i když mi něco vypadne nebo se zeptají na něco nečekaného.

Jak jsem původně nechtěl HW otázky, tak nakonec se z nich vyklubaly skoro ty nejpříjemnější, nakonec ani signály a systémy nebyly tak špatné, jak si všichni mysleli. Týden a kus před termínem státnic jsme se dozvěděli rozdělení do komisí, to moje nebyla špatná (Hruška, Burget, Fučík, Szőke, Smrčka). Na řadu jsem šel v úterý dopoledne. První učební iteraci jsem dokončil zhruba ve čtvrtek před státnicemi, na opakování mi tak zbyl víkend a pondělí. V té době už jsem měl problémy se spaním, nic mě nebavilo, přál jsem si, abych to měl za sebou. Nakonec jsem se těmi posledními dny nějak protloukl, v pondělí jsem si připravil prezentaci a prošel několik posledních okruhů (včetně sítí, byť se od komise nedaly příliš čekat).

V pondělí jsem navštívil zkoušení mého kamaráda, kterému jsem příliš štěstí nepřinesl, protože si nakonec odnesl E. :-) Ráno při holení se mi taky moc nedařilo a moje tvář vypadala jak přejetá kombajnem a vrcholný kousek se mi povedl odpoledne, kdy jsem odešel z bytu bez klíčů, což jsem si uvědomil těsně po zabouchnutí dveří. Místo opakování otázek jsem si tedy dal nedobrovolný relax po Brně včetně luxusní pětihvězdičkové přírodní sprchy. S vědomím, že všechnu smůlu už jsem si vybral a horší to být nemůže, jsem si zopakoval posledních pár věcí, probral s kamarády několik otázek (Hynek pls) a pokusil se o spánek. Ten se nakonec dostavil někdy nad ránem.

Před odchodem do školy už jen poslední zkouška prezentace, časově mi to vycházelo jen tak tak. Na chodbě už čekala řada dalších studentů, nekteří na poslední chvíli ještě opakovali, už jsem se nechtěl stresovat a tak jsem Fejsbůkoval a diskutoval s ostatními. Veškerý stres ze mě spadl, když jsem předchozího dne viděl, že na E stačí pár rozumných vět, tak jsem se toho nebál. Sice těsně přede mnou dva borci dostali F (jeden u naší komise, druhý o místnost vedle), ale už bylo pozdě brečet. Ukázalo se, že zkoušející se postupně střídají pořád dokola, jenže doktor Smrčka byl nepřítomen, čímž rozhasil celý systém. Čekal jsem, že kolega přede mnou bude zkoušen z HW otázky, leč nestalo se tak a začal jsem tušit, že to asi padne na mne.

No a pak už se šlo na věc, rozjel jsem svou prezentační nadílku, řekl jsem co jsem chtěl, o pár vteřin jsem přetáhl přes limit 5-ti minut. Členové komise bohužel vypadali dost znudeně a nezaujatě, což vzhledem k výše zmíněnému tématu práce nebyl žádný velký div. Nicméně mne trochu překvapil doktor Szőke, který se mne zeptal, co že jsem to teda vlastně v té práci udělal, byť jsem to na konci prezentace shrnul. Možná jsem to neřekl dostatečně jasně, nevím. Následoval dotaz oponenta, kde jsem se příliš rozhovořil, ještě jsem se pak pokusil zareagovat na výtku profesora Hrušky, že podobné věci, které jsem měl v BP, se dají stáhnout z internetu, ale když slyšel, že to je zas na dlouho povídání, tak mávl rukou a řekl, že to teda asi není problém můj ale problém zadání.

No a mé tušení o HW otázce se naplnilo, přistál přede mnou papírek s číslem 1, tedy otázka „Principy polovodičových prvků“. Byl bych radši za 2 nebo 3, ale při minutě na vydýchání jsem se uklidnil, protože mi bylo jasné, že jestli neprovedu nějaký fatal error, tak je to v kapse. Docent Fučík mě usměrnil k tomu, co chtěl slyštl, něco jsem mu řekl, něco jsem nepochopil, co po mně chtěl, ale věděl jsem, že to stačilo. Za dveřmi jsem tedy strávil pouze chvíli, pak jsem si šel zpátky pro C+C=C a bylo hotovo.

Čekalo by se, že člověka zachvátí vlna radosti, ale já cítím spíš úlevu a pocit „konečně to mám z krku“. Celé státnicové zkoušení mě spíše zklamalo, ať už jeho podoba či znuděná komise, kterou ale samozřejmě částečně chápu, koho by to bavilo…Je spíš trochu zvláštní, že po 3 letech studia a posledních 3 týdnech intenzivního učení se vše smrskne do hodiny čekání na chodbě a 15 minut pobytu ve zkušební místnosti, kde vám pak (v ideálním případě) řeknou gratuluji a jdete zase domů (na fotbal, do hospody, do kina,…). Ani vám nedojde, že máte nějaký titul (který je stejně k smíchu). U jiných škol probíhá alespoň nějaké slavnostní zahájení a zakončení, nikoliv však na FITu. Budou ještě promoce, ale to bude také masová záležitost, takže tím se toho moc nezachrání. Moje studium na FITu tedy končí se smíšenými pocity, na podzim už mě čeká obor SSME na FI MUNI. Ještě to ale není mé poslední psaní o FITu, připravím jeden závěrečný shrnující článek, ve kterém to všechno shrnu po třech letech studia, nyní již bez zábran a autocenzury. Tak se těšte. :-)