Neočekávaná cesta na očekávaného Hobita

Je to už deset let od doby, kdy Peter Jackson svou adaptací Pána Prstenů vytvořil nový celosvětový kult, který do té doby znal málokdo. Celá trilogie byla velkolepým úspěchem a Středozem rázem získala miliony fanoušků. V souvislosti s filmem jsem si tehdy knižní předlohu přečetl, ale protože jsem nebyl nějaký velký fanoušek filmů a popkulturních ikon, nijak zvlášť jsem to neprožíval. (pokud nepočítám hry v lese na Legolase, Aragorna, Gandalfa a další) Před pár lety jsem se však dostal nejen k Hobitovi, ale i k Silmarillionu, kterážto díla už zdaleka nejsou tolik mainstreamová jako Pán Prstenů.

Kdyby nebylo filmu, asi by mne knihy tolik nezaujaly, když jsem si však mohl představit a přenést filmové scenérie, byla celá Středozem mnohem atraktivnější. Ponořil jsem se do složitých rodinných vztahů, nevyslovitelných jmen a zaprášených příběhů. Řadu věcí jsem už od té doby zapomněl, nějaké útržky jsem si před návštěvou kina pamatoval, jiné jsem si už nemohl vybavit. Nedá se tedy říct, že bych byl nějaký velký znalec celého Tolkienova díla. V poslední době se mi ale docela začaly líbit velkolepé sci-fi a fantasy filmy typu Prometheus, líbí se mi epické záběry, hudba a forma podobných filmů. Není až tak důležitý příběh jako spíše atmosféra. Na Hobita jsem tedy šel s tím, že trailery vypadaly dobře, Pán Prstenů se mi vždycky docela líbil a byl jsem zvědavý o co půjde.

Do titulku jsem uvedl, že má cesta na Hobita byla neočekávaná, to proto, že jsem původně plánoval jít až po Vánocích, v rozvrhu se však uvolnil čas, tak jsem si nadělil předčasný dárek. :-) Zároveň jsem si po více než půl roce celkem pravidelného chození do kina (poprvé po snad deseti letech jsem šel na jaře na Avengers a byl jsem z toho naprosto uchvácený, tím vlastně i započala moje záliba v epických filmech) pořídil klubovou kartu Cinema City, která nabízí slevy a nějaké výhody (popkorn a kolu :-D).

Protože jsme se s přítelkyní rozhodli na poslední chvíli, zbyla nám místa v první řadě, což nebylo úplně ono, ale po chvilce se dalo celkem zvyknout. Dlouhá série reklam a cvak, konečně je to tady. Jen jsem uviděl první záběry a zaslechl první známé tóny (odjakživa mi z této písničky běhá mráz po zádech…), byl jsem ztracen. Ztracen pro vnější svět, protože jsem si celé ty tři hodiny filmu náramně užil a diskutovaná délka filmu mi vůbec nevadila, toho, co jsem viděl, bych snesl mnohem více. Nevím, zda to bylo dlouhou pauzou od Návratu Krále, posčítáním všeho Tolkienovského, co jsem přečetl a viděl, znovuobjevenou zálibou ve filmech nebo něčím úplně jiným, ale Hobit mě opravdu pohltil.

Užíval jsem si každý záběr, každou drobnost, návrat starých známých tváří a záběrů, skvělou hudbu…Připadal jsem si najednou jako doma, vůbec jsem netušil, že by mě mohl svět Středozemě takto zaujmout. Poměrně dlouhý úvod jsem sledoval s očekáváním věcí dalších, protože to nejlepší mělo teprve přijít. Rozhodně však nemyslím, že by úvodní desítky minut byly na škodu, naopak postupně vybudovaly základy, na kterých mohl zbytek filmu stavět. Obecně mi rozdělení na tři filmy nikterak nevadí, autoři si mohli vyhrát se spoustou detailů, zařadit „srdcovky“ a přidat i nějaké to napojení na budoucího, resp. minulého Pána Prstenů.

Když se celá družina konečně vydala ke svému cíli, přišla řada na úchvatné záběry nad krajinou, které se snad nemohly nikomu nelíbit. Viděl jsem starý známý Dol Guldur, naopak nově zařazenou postavou byl punkový Radagast. Občas mi přišlo, že tyto bonusově zařazené věci příliš nepasovaly do děje a rozrušovaly plynulý tok vyprávění, nicméně to neberu jako nějakou velkou výtku, spíše jsem si užíval, že se více rozvádí i mytologie Silmarillionu a atmosféra se tak dostala ještě o level výše. Prostřihy do minulosti, představení Azoga, odbočky od děje, to vše mi přišlo jako velmi povedené.

Když pak celé putování dorazilo do Roklinky, nastal čas na další sérii úžasných záběrů, které by nejeden sledoval s otevřenými ústy (vzorem pro Roklinku bylo Tolkienovi jedno místo ve Švýcarsku). Navíc další známé postavy, Elrond, Saruman (zde ještě jako spojenec), Galadriel…Debata o výpravě, ale i o věcech budoucích. Celkově se mi líbilo, jak tvůrci do původního příběhu o putování trpaslíků zapracovali předzvěst zla a místy temnou atmosféru strachu. Na druhou stranu jsem například příliš nepochopil zařazení scény se skalními obry.

Protože Hobit byl původně spíše pohádkou pro děti, nesměla ve filmu chybět ani pořádná dávka vtipu, která vygradovala setkáním Bilba a Gluma. Tuto scénu považuji možná za nejlepší v celém filmu. Skvělé grimasy i dialogy, opravdu jsem se pobavil. Následná akčná scéna boje se skřety zase dodala filmu šťávu a když už to po finálním shledání Bilba a trpaslíků vypadalo na konec filmu, přišla ještě závěrečná scéna se skřety, která celý film zdařile ukončila. Poslední záběry na krajinu a Erebor v dálce pak byly sladkou tečkou za povedenou snídaní, kterou budou následovat, doufejme, neméně povedený oběd s večeří.

Jak už z předchozího textu vyplynulo, film hodnotím velmi pozitivně. Když sečtu výbornou hudbu, skvělé herecké výkony, parádně vykreslené prostředí Středozemě, nitky k původní trilogii, odbočky k tématům dalších knih, dostávám skvělý mix, na který se vyplatilo počkat. V diskuzi ohledně délky a rozdělení filmu se jednoznačně klaním na stranu rozdělením na tři filmy. Pokud budou všechny takto kvalitní, není se čeho bát. Mytologie Středozemě je natolik rozsáhlá, že by se na ni daly natočit stovky hodin materiálu. Kdyby se všechen tento materiál povedlo zpracovat stejným způsobem, jako tomu bylo v případě Pána Prstenů a Hobita, bylo by to úžasné. Je to sice nereálné, ale Hobit měl tak silnou atmosféru, že bych to dokázal sledovat opravdu dlouho. Nejspíš si tedy návštěvu kina v novém roce zopakuju, tentokrát s výhledem ze zadních řad, kde by to mohl být ještě lepší zážitek.

Jak už jsem psal, netušil jsem, že bych si mohl Hobita takto výjimečně oblíbit, ale epické pojetí celého filmu mě uchvátilo a brzy asi začnu odpočítávat dny do další premiéry. Jak tento film vnímáte vy?

PS: pro milovníky epické hudby můžu dopručit tento mix, cca od 1h 13min začíná neuvěřitelná série skvělých tónů, která trvá až do 1:40 nebo ještě dále. Je možné, že pravidelný poslech tohoto mixu mě poznamenal a i proto jsem si Hobita tolik užil. :-)

PO DRUHÉM SHLÉDNUTÍ

Na druhou projekci jsem si vybral místo pěkně v poslední řadě, ať to za to stojí. Trochu mě rušil frajer vedle, který pořád mluvil, tyhle popkornožrouty teda moc nemusím. Každopádně po menším umravnění už byl potichu. :-) Tentokrát byl začátek o něco pomalejší, už jsem si ho neužíval jako prvně a i kamarádi vedle mě vypadali trochu znuděně (ti ovšem šli poprvé). Proto jsem se těšil na druhou půlku filmu a ta nezklamala, scéna s Glumem opět super. Na ten film bych se mohl dívat pořád. Kdyby v Brně bylo 3D HFR, tak bych šel i potřetí..