Lis
4

MČR v horském OB 2013

By majlan  //  Akce a výlety  //  Komentářů: 4

Po delší odmlce konečně zase nějaký článek! Jaksi nebylo o čem psát, ale snad se to zase zlepší.

O víkendu 2.-3.11 se ve Vyšším Brodu konalo tradiční Mistrovství ČR v horském orientačním běhu. Krátké shrnutí pro nezainteresované – dvouetapový závod dvojic, jejichž cílem je absolvovat náročnou trať složenou z několika kontrol, k orientaci v terénu je použita upravená turistická mapa. Orienťák běhám už nějakých 12 let, ale nikdy jsem nezkusil nic tak dlouhého, nepočítám dva ročníky Bike Adventure, kde se pro změnu jezdí na kolech. Vlastně už ani nevím, co mě vedlo k tomu, že jsem začal zvažovat účast na letošním HROBu . Nejspíš jsem chtěl zkusit zase něco nového a zjistit, jestli na to mám. :-) Netrvalo dlouho a našel jsem parťáka do dvojice, kterým se stal Vojta Vozda.

Protože nejsme žádní nýmandi, přihlásili jsme se do mistrovské kategorie „HH“, která letos slibovala náročných 25km v obou etapách. Tušil jsem, že by nebylo od věci přidat trochu více tréninkových aktivit, to však moc nevyšlo, nepovedlo se mi úplně ideálně najít další čas na sport kromě posilovny a futsalových tréninků, se začátkem podzimu šel vytrvalostní trénink stranou. Doufal jsem, že Vovo na tom bude podobně, což možná i byl, jenže Vovo není člověk, je to Vozda, má tedy tajné zásoby sil a energie, které mu vydrží na spousty hodin. :-)

Do Vyššího Brodu (nejjižnější obec ČR) jsme dorazili po zdlouhavé cestě autem z Brna. Kvůli práci a škole jsme vyráželi až v 18:00, po příjezdu jsme si tak pouze vyzvedli obálku na prezentaci, našli tělocvičnu a šli spát. No, spát, po dlouhé době jsem zase spal na zemi na karimatce, takže to za moc nestálo, alespoň se nám ale povedlo zabrat nářaďovnu, kde jsme se zavřeli a měli jsme docela klid.

Sobota

Start první etapy byl v Rakousku, kam jsme se měli dopravit autobusy. Ten náš měl odjezd už v 8:25, takže nebyl čas na dlouhé vyspávání. Na snídani jsem si dal musli s jogurtem, původně jsem chtěl přidat i banán, ale na ten už v žaludku nezbylo místo. :-D Na trať jsem si s sebou vzal CamelBak, je to malý batoh, který se dá naplnit vodou a umožňuje pít hadičkou přímo za běhu. Do kapsičky jsem přidal i několik musli tyčinek, zbytek občerstvení jsem ponechal na dvou občestvovacích stanicích v průběhu trati.

Počasí je tak akorát, neprší, není ani moc zima. Po příjezdu na místo startu se máme okamžitě připravit, po obdržení map je nám však oznámeno, že do startu zbývají čtyři minuty. Jdu si tedy ještě odskočit na kraj lesa, když v tom slyším „5..4..3..“, (wtf) takže běžím rychle zpátky, otáčím mapu a s Vovem ihned plánujeme postup. První polovina trati má podobu scorelaufu, tedy volného pořadí kontrol. Celkem rychle vymýšlíme naši variantu a vyrážíme hned zezačátku pěkně do kopce, dokonce mezi prvními (je to blbá taktika). Za chvíli jsme na první kontrole a pokračujeme dále s davem. Po chvíli však dobíháme na křižovatku, kde všichni odbočují doleva, zatímco náš plán je jít doprava na 103. Nenecháme se ale zlákat a plán dodržujeme.

Postup na 104 je sice po rovině, nicméně rychlý začátek mě stál docela dost sil a navíc se dostavuje píchání v boku. Vzhledem k tomu, že za sebou máme teprve pár stovek metrů, mě to trochu vyděsí, ale postupně se z toho dostávám a snažím se vyrovnat Vojtovo tempo. Hledání kontrol zatím v pohodě, občas potkáváme nějakou dvojici v protisměru. Na 108 přebíháme údolí, dohledávka téměř bez problémů. 106 je příjemně po cestě, což je i 102, ale celá do kopce. První půlku postupu tvoří asfaltka, jsou z ní pěkné výhledy na Alpy, které jsou zasypány sněhem. Poté přecházíme na lesní cestu a v poslední části postupu přituhuje, stoupání je poměrně prudké. Předbíhá nás tým „Smažené banán B“, který nakonec doběhl 2., jejich tempo je o dost svižnější než naše. Nemá ale smysl se někam zbytečně hnát. 102 opravdu nebyla zadarmo, kontrola byla umístěna na skále, takže jsme tam museli pěkně vyšplhat.

Během odpočinkového postupu z kopce na 101 si uvědomujeme, že jsme začátek tratě zvolili špatně, protože nám tam visí 111 a 109, pro které se musíme „vracet“. Nedá se nic dělat, jako nejlepší se nám v tuto chvíli jeví postup 111-109-110 a tak sbíháme dolů, abychom si mohli pěkně užít výšlap na závěrečnou 110. Rozhodně ale neklesáme na mysli, a po další horolezecké prémii dokonce i pózujeme pro slečnu fotografku. Tím končí první polovina tratě a přes hranice se vracíme zpět „domů“. Občerstvovačka přišla docela vhod a to hlavně psychicky. Dávám si pár kousků banánu, nějaký ten čaj a taky pár čtverečků čokolády (neměl jsem, pak mě pálila v krku), Vovo zkouší trochu piva (taky to asi nebylo ono) a pokračujeme dál.

Druhá půlka už je klasická a oproti té první se ze silniční turistiky přesouvá skoro celá do terénu. Ten je poměrně těžký, často bažinatý a měkký. Sranda začíná na třetí kontrole, před kterou je potřeba zdolat nepříjemný kopec. Na 4ku zvažujeme možnost to celé oběhnout zleva, ale les vypadá dobře průběžný, takže nakonec jdeme rovně. A rovně jdeme i v závěru postupu, kdy údolí překonáváme v jeho nejprudší části a já osobně lezu kopec skoro po čtyřech. Objevuje se první problém, cítím, že se blíží křeče. Po vyšplhání ke kontrole si říkám, že obíhačka zleva by byla asi vhodnější, minimálně v té finální fázi postupu. Seběh na pětku, není co řešit, na šestou kontrolu se vracíme skoro stejně. Cestou předbíháme dvojici starších závodníků, kteří nás nabádají, abychom tolik nespěchali. Sotva to dořekli, chytám křeč do lýtka a ihned zastavuju. Vovo mě zásobuje horčíkem, křeč ustupuje a můžeme pokračovat dál. Už se docela těším na další rest stop, kontroly 7,8 a 9 jsou skoro celé v mokrých pastvinách, navíc mě opakovaně tlačí trn v botě, takže už jsem si potřeboval trochu odpočinout.

Na občerstvovačce je k dispozici i sůl, kterou využívám, jinak si opět dávám banán a trochu čaje. Je před námi posledních 15% tratě a čas není zrovna špatný, takže se snažím sebrat poslední síly, bylo by pěkné vejít se pod 4 hodiny. Vovo je celkem v pohodě, takže na něm nechávám mapování a do kopce na 11 se snažím držet se v jeho stopách, vždycky ho vidím jen někde v dáli před sebou. :-D Ve stoupání mi moc běžet nejde, cítím, že křeče opět nejsou daleko, ale nakonec už nepřichází (alespoň tedy do konce závodu). Konečně se dostáváme na hřeben kopce a sbíháme zase dolů, kousek před kontrolou ztrácím Vova z dohledu, už jsem na něj chtěl volat, ale najednou se přede mnou objevuje lampion i Vojta, který se diví, odkud že jsem to přišel a ptá se proč jsem nešel pohodlně po cestě jako on. :-D Inu, asi jsem si chtěl přidat.

Seběh na dvanáctku už se neodehrává v žádné závratné rychlosti, ale snažím se běžet, co mi nohy dovolí. Před poslední kontrolu na mě Vojta volá nějaké věty, slyším jenom „…huahuahu SKŘÍTEK…“ a protože chci skřítka taky vidět, tak to hecuju a zařazuju celkem solidní tempo. Nebyl to skřítek, byl to týpek a stejně jsem ho ani neviděl, každopádně se dozvídám, že nám chybí několik desítek vteřin do mety 4 hodin a tak z posledních sil nasazujeme mocný doběh. Nakonec to bohužel nestačilo, ale i tak je čas 4:01 pěkný a ve výsledku nám stačí na 21. místo z 50 se ztrátou 1:10 na vítěze.

Mám docela dost, Vojta nevypadá ani zdaleka tak zničeně jako já. Chvíli mi trvá, než se zvednu ze země, protože mě přitom chytají solidní křeče, nakonec se odbelháme do centra závodu, kde dáváme pivo a malinovku a sluníme se venku. Celkem se těšíme na teplou sprchu, místo té nás ale čeká studená voda (teplá tekla pouze v dámských sprchách). Já osobně se těšil ještě na pořádný oběd, ale po sprše sním jen nějakou malou svačinu a jdu se natáhnout. To mi moc nepomohlo, stále mě drží křeče a není mi ani moc dobře od žaludku. Večer už se mi naštěstí trochu ulevilo, ale dávám si jenom pivo a polévku v hospodě a vracím se do tělocvičny, ostatní ještě hrají karty a Vovo je burcuje, aby s ním šli ještě na pivo. Nešli, škoda, mohl se na neděli trochu víc utahat. :-D

Neděle

Nedělní hromadný start naší kategorie měl čas 9:45, takže jsme se mohli docela vyspat, i když to opět nebyla žádná sláva. „Zpestřením“ bylo, že Katka nemohla najít boty, které si sušila na topení, spolu s ní chyběly ještě jednomu člověku. Po chvilce hledání se přišlo na to, že boty někdo hodil do jezírka před školou. Co k tomu dodat… Tou dobou už jsme ale s Vovem mířili na start, čekalo nás opět 25km, tentokrát už od začátku ve formě klasické tratě. I když to byl spíše kros, protože stačilo sbalit mapu a běžet s davem.

První kontrola byla opět docela rychlá, na dvojku se začíná tvořit jeden velký had, místy se nedá ani běžet, na louce se to trochu roztrhá a ti rychlejší se dostávají dopředu. Spolu s námi běží druhá část naší posádky, Tom s Kubou, pro které je to první víkend s mapou, v sobotu měli o hodinu horší čas než my (časy z obou dní se sčítaly). Až na třetí kontrolu běžíme v docela velké skupině (neuvěřitelně mě vytáčela jakási ženská, která pořád kecala nesmysly a komentovala každou větvičku, na kterou šlápla), Vovo se snaží prosadit, abychom to na trojku oběhli zprava přes kopec, ale naštěstí si to nevydobyl a drželi jsme se lidí.

Kontrola číslo 4 hezky po cestě, naši skupinku asi pěti dvojic vedl Vovo a dovedl ji až k vytouženému lampionu. Přichází první kritický postup na pětku, který je celý do kopce, mapu jsem rozbalil až nahoře na cestě, když jsme řešili, jestli se dáme doleva nebo doprava. Vyhrála možnost č.1 a já mapu opět schovávám. Pokračujeme na 6. kontrolu, počasí není nic moc, prší a fouká studený vítr, ale fyzicky se cítím celkem v pohodě a těším se, že se blíží první občerstvovačka. V půlce postupu na sedmičku ale přichází znenadání totální výpadek, úplně mi došly síly. Rychle do sebe láduju nějaký hroznový cukr a snažím se dohnat kluky, kteří mi mezitím utekli. Při výstupu na kopec je opět ztrácím z dohledu a poprvé si připouštím, že to možná dál nepůjde. Zatím si to nechávám pro sebe a Vovo se mě snaží hecovat, že pauza je už blízko. Na občerstvovačku nakonec dobíháme dříve, než K&T, kteří se ztratili na seběhu ze sedmé kontroly.

Kuba oznamuje, že končí, se silami byl v pohodě, dál ho ale nepustilo bolavé koleno. Zvažoval jsem, že bych se k němu přidal, ani po občerstvení jsem se necítil nijak oslnivě a začínalo mě taky bolet všechno možné. Nechtěl jsem to ale kvůli Vojtovi zabalit tak brzo, i když jsem už v tu chvíli tak nějak věděl, že asi nemám na to, abych závod dokončil. Nakonec by to nejspíš bylo lepší řešení, ale pokračovali jsme dál a s námi i Tom. Ze začátku postupu na 10ku využívám psychického a fyzického boostu občerstvovací stanice, ale po chvíli opět tuhnu a kluci se mě snaží nakopnout nějakým jídlem. Tahle kontrola se ještě dá, ale jedenáctka už je vyloženě trápení, prší, terén je podmáčený, na mapu už se skoro ani nedívám, většinu postupu jdu pěšky. Je mi jasné, že další občerstvovačka je pro mě konečná a tak odmítám gastronomické dary mých spoluběžců, které by mi nejspíš nepomohly a když jo, tak jen krátkodobě. Gravitace mi pomáhá doběhnout na 12. kontrolu a na občerstvovačku, kde klukům oznamuju, že končím. Mě samotného to až tak nemrzelo, jen byla škoda to vzdávat, když Vovo v pohodě mohl. Protože jsem ale kluky zbytečně zdržoval a navíc z trati zbývalo ještě nějakých 8 kilometrů náročným terénem, moje rozhodnutí bylo finální.

Druhá občerstvovačka byla bohužel dál než ta první a nikdo zrovna nejel do centra, musel jsem si to tedy dojít pěšky. Snažil jsem se místy běžet, aby mi to rychleji uteklo, ale moc to nešlo. Jedinou útěchou tak mohla být část cesty kousek před městem, která vedla malebným údolím potoka. Do tělocvičny doráží Vojta s Tomem pár minut po mně, mohli beze mne zařadit rychlejší tempo a potvrdili, že trať nebyla jednoduchá a nachytala je i jedna mapová chyba. Tělocvična je už prázdná, využíváme tedy teplé vody v dámských sprchách a vyrážíme domů vstříc měkké posteli.

Na svém prvním HROBu jsem si tedy poprvé vyzkoušel delší závod a ukázalo se, že na to možná mám, ale k ideálnímu výsledku by bylo potřeba:

a) více trénovat
b) najít si jiného parťáka

To ale neznamená, že by Vojta byl špatný parťák! Běželo se mi s ním dobře, ale byl na tom fyzicky přecejen o něco lépe, takže jsem ho trochu brzdil. V sobotu to ještě šlo a s výkonem jsme byli spokojeni, bohužel si tento výsledek vybral daň v podobě nedělního blackoutu, před kterým jsem nestihl dostatečně zregenerovat. Tímto Vojtovi děkuji za podporu i trpělivost a ještě jednou se omlouvám za nedokončení závodu. Příště natrénuju! (nebo najdu slabšího běžce?)

Na to, jak vypadal HROB pohledem z druhého místa ve výsledcích, se můžete podívat zde. Naše postupy najdete na obrázcích okolo, kreslil jsem to ručně, šli jsme bez GPS…

4 komentářů k “MČR v horském OB 2013”

  • Hodit někomu boty do vody je teda pěkně nesportovní jednání. Kde se to v těch lidech bere…

    VA:F [1.9.20_1166]
    +1 / -0
  • veľmi pekný článok, celkom ma aj motivoval ešte viac trenovať a tiež sa prihlasiť na nejakú podobnú súťaž

    VA:F [1.9.20_1166]
    +0 / -0
  • Jsem na ten článek narazil nějak pozdě, až teď. Jsem až do teď nevěděl, jak to běhání vlastně v praxi funguje, nebude to asi taková nuda, jak jsem si myslel a už chápu odkud máš ty zkušenosti s mapou :)
    To „podcenění“ sil už jsem min. jednou taky zažil, bohužel s tím člověk nic nenadělá, i když si věří a myslí, že to zvládne :/

    VA:F [1.9.20_1166]
    +0 / -0
  • Dobře motivační článek. Pro mě ovšem depka, protože jsem po operaci kolene. Já bych šel běhat:(

    VA:F [1.9.20_1166]
    +0 / -0

Vyjádři svůj názor



Zajímá vás cokoliv o mobilních aplikacích? Uvažujete o spolupráci? Kontaktujte mne na seitler@reinto.cz

O mně

Jmenuji se Milan Seitler a jsem spoluzakladatelem společnosti Reinto s.r.o., ve které se věnujeme mobilním i webovým aplikacím a marketingu.

Zabývám se celým procesem tvorby mobilních a webových aplikací. Nejvíce se věnuji návrhu aplikace a UX/UI designu. Kladu velký důraz na jednoduchost a srozumitelnost uživatelského rozhraní.

Zajímám se o online i offline podnikání, fascinují mě úspěšní lidé, kteří se nebojí tvrdé práce. Mou hlavní motivací je konkurence, která mě vždy nutí jít do všeho naplno, protože nerad prohrávám.

Mám rád hudbu, knížky, sport a cestování.

milan@seitler.cz

Odkazy

Inzerujte zde!

Kupte si odkaz! PR 3, SR 2

Inzerujte zde!

Kupte si odkaz! PR 3, SR 2

Inzerujte zde!

Kupte si odkaz! PR 3, SR 2

Partner links