Čec
1

Low-cost výlet do Itálie, část třetí

By majlan  //  Akce a výlety  //  Komentářů: 0

Den čtvrtý

Protože jsme nechtěli zažít nějaké ranní přepadení od majitelů chaty, vstali jsme raději už v 5 hodin. V noci kolem nás prošla nějaká dvojice s čelovkama, jinak byl totální klid a spalo se dobře (v rámci možností spacáku a tvrdé země). Neměli jsme však žádný plán, co dál. Jak jsem již naznačil, po zdolání vrcholku Punta Almana, ze kterého jsme viděli ještě vyšší vrchol, mě začaly napadat myšlenky, že ani tento není nedosažitelný. Pohled do mapy odhalil, že se jedná o Monte Guglielmo s vrcholem ve výšce 1957 m.n.m. Tento vrcholek je ovšem trochu z cesty, hlavním bodem je Monumento al Redentore ve výšce 1948 metrů, kterému kryje záda horská chata v 1861 m.n.m. Říkal jsem si, že je škoda tam nevylézt, když už jsme tak blízko, na druhou stranu jsem chápal, že ostatním se po náročném včerejšku moc nechce.

Nakonec jsme se dohodli tak, že dojdeme kousek na chatu pod kopcem v 1166 metrech, kde rozděláme základní tábor, ze kterého vyrazím nalehko směrem vzhůru. Martin řekl, že půjde za mnou s malým batohem a ponese vodu, protože jsem měl v plánu začátek trasy běžet. Čekalo mě tedy přes 700 metrů převýšení na cca 4-5 km. Počasí se trochu změnilo, slunce moc nesvítilo a taky trochu foukal vítr, takže podmínky docela dobré. Celá trasa vedla po lesně-polní cestě, byla i pro kola, takže to nebylo ani moc do kopce. V kuse jsem vydržel běžet cca 1,5 km – 2 km, pak už jsem si musel trochu vydechnout. Přešel jsem na indiánský běh, se stále častějšími pěšími úseky. :-) Celou dobu jsem kousek za sebou viděl turistu, který byl taky nalehko a šel pěšky, ale podezříval jsem jej z toho, že vždycky, když nešel vidět, tak běžel, protože se vzdálenost mezi námi zvyšovala podezřele pomalu. :-D Nezaznamenal jsem žádnou větší krizi, v 1600 metrech se však začalo kazit počasí, obloha se zatáhla, foukalo silněji a vypadalo to, že přijde déšť.

Neměl jsem ani moc představu o tom, jak vysoko se nacházím, protože vrchol byl schovaný za obzorem. Nezbývalo tedy než pokračovat stále dál. Po nějaké době jsem v dálce na kopci zahlédl horskou chatu a k cíli už zbývalo několik stovek metrů. Nakonec jsem se tam tedy vyškrábal, ale kvůli mrakům a nepříliš vhodné poloze chaty jsem si výhledy moc neužil. Viděl jsem vršek, na kterém je postavena kaple. Jenomže jsem nevěděl jak je na tom Martin, který říkal, že dojde, kam bude moct a protože začla být čím dál tím větší zima a neměl jsem vodu, rozhodl jsem se, že i chata je dostatečný cíl a obrátil jsem se zpět k sestupu (na vrchol to bylo odhadem 20-30 minut). Martina jsem potkal cca o 200 metrů níže. Říkal, že by to asi ještě zvládl, ale zpět už jsme nešli. Teď si říkám, že jsem to ještě mohl hecnout, ale na druhou stranu v tomto počasí by to opravdu za moc nestálo…Celá cesta nahoru mi trvala zhruba hodinu.

Společně jsme se vrátili do základního tábora a trochu si odpočinuli. Další plán pak už byl jasný, menším obloukem sejít zpátky k jezeru na koupačku do města Marone (doufali jsme, že dole bude tepleji). Cesta vedla údolím, mohli jsme se kochat mohutnými skalami, ale to bylo tak vše. Abychom se trochu zabavili, hráli jsme Dračí Doupě v čistě slovní podobě. Game masterem byl Martin, já jsem byl elf nekromancer, Radek skřetí hraničář a Tom trpasličí válečník. :-D Příběh se točil okolo kraje, ve kterém sídlí upír na zámku a my jako hrdinní bojovníci jsme jej šli zabít. Nakonec jsme to nedohráli, ale pobavili jsme se docela dobře. :-) V polovině cesty, v Cislanu, jsme si dali zastávku v boxech, kde jsme se najedli, napili a přečkali lehký deštík, který byl celou dobu na spadnutí. Čekali jsme však větší průtrž.

Před námi bylo posledních 400 výškových metrů sestupu, ty už však nebyly kromě výhledů ničím zajímavé, protože se část musela jít po hlavní silnici. Okolo sice vedla nějaká stezka, ale ta se střídavě ztrácela. Nepříjemným zjištěním byl fakt, že ani dole počasí za moc nestojí. Našli jsme tedy vlakovou stanici s tím, že pojedeme zpět do „domovského“ Isea. Protože vlak jel za dlouho, vydali jsme se ještě na místní „pláž“, že se přecijen trochu očvachtáme. Vzhledem k zimě a větru jsem se této kratochvíle nezúčastnil a skotačící chlapce jsem pozoroval pouze z břehu. Marone jsme si ani moc neprošli, příliš nás nezaujalo.

Cesta do Marone »

Po koupání jsme nasedli do vlaku s tím, že lístky si koupíme uvnitř, protože nádražní budova byla zavřená. Čekali jsme, až přijde průvodčí, čekali jsme jednu zastávku, dvě zastávky, tři zastávky a vzhledem k tomu, že čtvrtá zastávka byla Iseo, tak jsme s radostí vystoupili a s průvodčím se hezky rozloučili. Takové cestování na cizí účet nám vůbec nevadilo. :-) Protože jsme po naší vysokohorské turistice byli značně vyhladovělí, zaveleli jsme směr pizza. To však nebylo tak jednoduché, protože v sobotu odpoledne buď ještě měli všude zavřeno nebo nás nezaujaly ceny. Po delším pátrání jsme nakonec objevili tento podnik, který vypadal slibně. Pizza byla docela velká, bonusem byla pohledná servírka, kvůli které jsme skoro poslintali okna, protože jsme seděli venku. Zpestřením našeho oběda bylo placení. Jako řada jiných restaurací, i tato si automaticky účtuje 2€ jako couvert. Nevím jak v Itálii, ale u nás v takovém případě dostanete nějaké pečivo a pomazánku. Jediné, co jsme dostali my, bylo pár slaných tyčinek. Rozjela se tak vášnivá debata, jakou nezná ani Václav Moravec, ve které jsme s Tomem tvrdili, že už jim nebudeme dávat žádé dýško navíc, proti nám stál Martin, který jim chtělo pár desítek centů nechat. Radek se k tomu nijak moc nevyjadřoval, ale nevadilo mu tam něco nechat. Nakonec to dopadlo tak, že každý tam nechal kolik chtěl a šli jsme raději pryč, protože hrozilo poničení majetku podniku. :-D Ještě dalších 5 minut jsme se cestou hádali, ale spíš už šlo o popichování ze srandy a do nosu jsme si nedali.

Vyrazili jsme na pláž, cestou jsme ještě doplnili zásoby v obchodě. Počasí se trochu umoudřilo a tak jsme se znova vykoupali, tentokrát i já. Blížil se večer a protože byla sobota, byli jsme zvědaví na noční život v Iseu. S Martinem a Radkem jsme se vydali do centra, Tom hlídal batohy na pláži. Udělali jsme si kolečko po městě a s otevřenou pusou hleděli na davy vyparáděných Italek. Protože jsem však neměl příliš reprezentativní oblečení, vrátili jsme se na pláž, převlékl jsem se a dali jsme si další kolečko. Cestou jsme oslovili několik dívek, většinou nám ale řekly, že neumí anglicky (což určitě uměly, ale asi se jim nechtělo). Jediný úspěch tak slavil Radek, když si s ním jedna chvilku povídala a řekla mu, že když ji odveze autem do Bergama, tak s námi půjde na diskotéku. Protože jsme však neměli auto a Radek navíc neumí řídit, šli jsme zpátky na pláž. :-D Přespali jsme opět tam, nevím jak ostatní, já nemohl usnout kvůli partě Italů, kteří si kousek od nás povídali, brzy naštěstí odešli.

Den pátý

Neděle byla odpočinkovým dnem. Počasí se vrátilo do starých kolejí a tak jsme se slunili, čvachtali, slunili, čvachtali a takhle pořád dokola. Objevili jsme také brožurku o lodní dopravě po jezeru, ve které jsme našli výlet okolo ostrova Monte Isola za 6.5€. To se nám líbilo a tak jsme to vyzkoušeli. Plavba trvala celkem 2 hodiny a byla doplněna nahraným výkladem v italštině a angličtině. Mohli jsme si zblízka prohlédnout nejen centrální ostrov, ale také dva soukromé miniostrůvky, jeden z nich byl bývalým vězením pro mnichy a měl za sebou krvavou historii, na druhém stál dům vypadající jako hrad. Užívali jsme si sluníčka, pohody a výhledů po jezeře, až příliš pozdě mě napadlo, že jsme mohli vystoupit na ostrově a projít si ho (je docela špičatý, na vrcholku má kapli ve výšce 666 metrů – přízračné číslo). Vrátili jsme se tedy zpět do Isea a pokračovali v relaxování. Součástí toho bylo klasické koukání po holkách, které bylo vzhledem k plavkám ještě zajímavější než obvykle. Zjistili jsme, že mladí lidé do cca 25 let jsou témět všichni hubení a klasické české pivásky u nich nebyly témět k vidění. Na druhou stranu, z mládenců téměř nikdo neměl svalnatější postavu z posilovny nebo nějakého cvičení.

Protože odlet jsme měli v úterý odpoledne, před který jsme si naplánovali prohlídku Bergama, bylo nutné vymyslet, co dělat v pondělí. Z Isea jsme viděli nedaleko ještě nějaké menší kopce, tak jsem si je našel v mapě a vypadaly, že bychom to mohli vzít přes ně. Večer jsme tedy dali sbohem našemu milovanému Iseu a vydali jsme se směrem do Clusane. Jelikož jsme si chození po hlavní silnici už užili dost (a další mělo přijít), vzali jsme to trochu okolo. To se ukázalo být skvělou volbou, protože naše trasa vedla italským venkovem, procházeli jsme mezi vinicemi, zastavili jsme se v parčíku v malé kouzelné vesničce, zapadající slunce tomu všemu dodávalou skvělou atmosféru. Připadal jsem si jako ve filmu Bobule a celý ten kousek (bohužel docela krátký) jsem si užíval na 100%. Ideální pro romantiku s nějakou dívkou. :-)

Když jsme dorazili do Clusane, pokusili jsme se najít pláž, ale nějak se nám to nepovedlo a skončili jsme pouze v nějakém polopřístavu. Museli jsme tedy najít nějaké jiné místo na nocleh, jako nejlepší varianta se nám jevilo úpatí kopců nad městem, kam jsme se vydali a nakonec jsme zakotvili v sadu nad městem, kde hrozilo zalehnutí ježka. Kluci se ho báli a tak si raději lehli dále od něj. :-D Ještě než jsem usnul, slyšel jsem z města pod námi výkřiky radosti. Chvilku jsme přemýšlel a usoudil jsem, Italové zřejmě na penalty postoupili do dalšího kola na Euru. Druhý den se v televizi v supermarketu ukázalo, že jsem měl pravdu. :-D

Pokračování příště…

« Část první
« Část druhá
Část čtvrtá »

Vyjádři svůj názor



Zajímá vás cokoliv o mobilních aplikacích? Uvažujete o spolupráci? Kontaktujte mne na seitler@reinto.cz

O mně

Jmenuji se Milan Seitler a jsem spoluzakladatelem společnosti Reinto s.r.o., ve které se věnujeme mobilním i webovým aplikacím a marketingu.

Zabývám se celým procesem tvorby mobilních a webových aplikací. Nejvíce se věnuji návrhu aplikace a UX/UI designu. Kladu velký důraz na jednoduchost a srozumitelnost uživatelského rozhraní.

Zajímám se o online i offline podnikání, fascinují mě úspěšní lidé, kteří se nebojí tvrdé práce. Mou hlavní motivací je konkurence, která mě vždy nutí jít do všeho naplno, protože nerad prohrávám.

Mám rád hudbu, knížky, sport a cestování.

milan@seitler.cz

Odkazy

Inzerujte zde!

Kupte si odkaz! PR 3, SR 2

Inzerujte zde!

Kupte si odkaz! PR 3, SR 2

Inzerujte zde!

Kupte si odkaz! PR 3, SR 2

Partner links