Low-cost výlet do Itálie, část první

Před rokem se můj kamarád Radek vydal na trip do Itálie. Jeho vyprávění mě zaujalo a tak jsme si slíbili, že příště jedu s ním. Slovo dalo slovo a někdy během jara jsme vymysleli termín a rezervovali letenky. Povedlo se mi nalákat ještě další dva lidi a naše výprava tak byla celkem čtyřčlenná – já, Radek, Martin a Tomáš. Původním heslem výletu bylo slovíčko „low-cost“ (ač jsem se ho nakonec držel pouze já), tudíž prvním nízkonákladovým opatřením byl výběr nízkonákladové letecké společnosti. Destinace byla jasná – Bergamo – zbývalo vybrat místo odletu. Ryanair léta i z Brna, ale kvůli místům v letadle a termínu nakonec vyhrála Bratislava.

Proč Bergamo? Byla to aktuálně jediná skutečně levná možnost (1000 Kč za zpáteční letenku), navíc už to tam Radek znal a věděl co a jak. Letiště v Bergamu je spíše takové vedlejší a slouží především nízkonákladovým aeroliniím.

Fotogalerie pro „fejsbůkáře“ »

Den první

Protože bylo ještě potřeba se dopravit na letiště v Bratislavě, zarezervovali jsme si místa v autobusu Student Agency. Jel jsem s nimi poprvé a byl jsem spokojený. Příjemná a pohledná stewardka, promítaný film (Slepičí úlet), základní nápoje zdarma, to bych si nechal líbit častěji. Po dvou hodinkách cesty jsme byli v hlavním městě Slovenska a protože jsme odlétali až večer (byla 1 hodina odpoledne), vydali jsme se směrem k letišti pěšky. Město samotné mě docela překvapilo, vypadalo úplně jinak, než Brno. Struktura Bratislavy mi připadala zvláštní, ale nedokázal jsem určit proč. Možná to bylo spoustou zeleně a parků, možná zajímavou kombinací čtvrtí, kdy typické městské domy vystřídaly prosklené kancelářské komplexy, vedle kterých hned stála paneláková sídliště. Celkově jsem si tam připadal jako o pár let zpátky…Rozhodně jsem si však nemohl stěžovat na nedostatek krásek okolo, oproti ČR bylo Slovensko rájem. (a to jsme ještě nevěděli, co nás čeká v Itálii)

Došli jsme pěšky až k nákupnímu centru kousek od letiště, kde jsme si dali oběd a dvě píva na zdar výpravy. Už zde jsme objevili výjimečné schopnosti Toma, který měl neustálou žízeň a každé pivo vypil jako první z nás. Časem toho ale nechal, protože jsme se mu pořád smáli. :-D Zkoušeli jsme také najít nějakou podrobnější mapu okolí Bergama, ale nabídka místního knihkupectví v tomto směru pokulhávala. Z nákupního centra jsme se autobusem číslo 61 přesunuli na letiště (lístek stál tuším 0.70 euro), kde jsme měli ještě 2 hodiny volna. Protože jsem ještě neletěl letadlem, byl jsem zvědavý, jak to všechno půjde.

Tzv. check-in jsme provedli přes internet, takže už jsme s sebou měli pouze vytisknuté letenky. První fází nalodění byla kontrola zavazadel. Museli jsme se tedy zbavit pití, které není povolené a veškeré problémové a kovové věci vyložit na pás. Prošli jsme v pohodě, akorát jsem nechal v batohu zubní pastu, kterou jsem zapomněl dát ven na pás a kterou kluci označili za vysoce nebezpečnou zbraň. Cca 45 minut před odletem se pak otevřela další část odbavení, kde se kontrolovaly rozměry batohu.

Z úsporných opatření jsme s sebou měli pouze malé batohy, které sloužily jako příruční zavazadlo. Pokud má rozměry do 50x30x20cm, nemusí se za něj platit. Tyto rozměry se naštěstí nedodržovaly zcela striktně, Ryanair používá ke kontrole takový box, do kterého musíte své zavazadlo vměstnat. Pokud měl někdo od pohledu větší zavazadlo, musel jej takto ověřit, snad všem to ale prošlo, i když občas museli vyvinout trochu větší sílu (některým pak jejich kufr nešel vyndat :-D). Martin s sebou měl krosnu, kterou zmenšil, co to šlo a prošla mu. Později se ukázalo, že to byl dobrý nápad ji vzít.

Před námi byl již let samotný. Nepociťoval jsem ani zvláštní nervozitu, venku už byla skoro tma a z okna nebylo téměř nic vidět. Letadlo pomalu rolovalo na dráhu a první vzrůšo přišlo ve chvíli, kdy jsme začali zrychlovat k odletu. Pak to šlo ráz na ráz a byli jsme ve vzduchu. Žádné nepříjemné pocity, vzhledem k tmě za okny to bylo skoro jako v autobuse. Během letu letadlo jen párkrát poskočilo, jinak nic zvláštního. Vlastně jedna věc zajímavá byla a to západ slunce nad mraky, při kterém byla vidět bledě modrá na jedné straně a zářivě oranžová na straně druhé. Dohromady to vypadalo kouzelně a spolu s mraky pod námi to byl hodně netradiční zážitek. Zbytek cesty nám „zpříjemnili“ neposední Italové, kteří se za námi pořád všemožně vrtěli a halasili. :-)

Let trval hodinu a pár minut a tak jsme se ani nenadáli a už jsme dosedali na přistávací dráhu letiště v Bergamu. Přistání bylo v pohodě, nicméně se netleskalo. :-( Bylo zhruba 11 večer a na letišti už bylo skoro všechno zavřené, my jsme však byli bez vody a přemýšleli jsme co s tím. Rozhodli jsme se, že s pomocí GPS v Martinově mobilu vyhledáme benzinku a tam se občerstvíme. Nejbližší byla asi 2km, bohužel však byla zavřená. Vydali jsme se tedy k další, již směrem do Bergama. Cestou se Radek snažil vzpomenout, kde loni přespával, ale moc se mu to nedařilo. Jeho paměťový kvocient totiž činí 0.03, což není mnoho! Druhá pumpa měla taky zavřeno, naštěstí však byly venku automaty a tak jsme nakoupili alespoň malé lahve s vodou, abychom přečkali noc. Posledním úkolem bylo najít místo k přespání. Radek tvrdil, že zná louku kousek od letiště, kde se dá přespat, jen si nemohl vybavit cestu. Po chvíli bloudění se nakonec jeho vnitřní navigační systém chytil a tak jsme mohli poprvé rozložit naše spacáky na italskou půdu. Měli jsme za sebou dlouhý den, tudíž jsme šli rovnou spát. Usnout však nebylo tak jednoduché, museli jsme si zvyknout na tvrdou zem a nepohodlí spacáku. :-)

Plánek s letištěm a okrajem Bergama »
První benzinku v noci ani nemá smysl zkoušet, je navíc směrem od města. Ta druhá nabízí alespoň základní občerstvení. Na louce se dá v pohodě přespat, nikoho jsme tam neviděli a nikdo nás nehnal pryč. Bohužel však nemohu popsat přímou cestu z letiště na louku, protože jsme to šli okolo. S pomocí Google Maps se tam jistě nějak donavigujete, stačí jít kousek po silnici a pak sejít na polní cestu.

Část druhá »
Část třetí »
Část čtvrtá »