Čec
4

Low-cost výlet do Itálie, část čtvrtá

By majlan  //  Akce a výlety  //  Komentářů: 7

Den šestý

Travička v sadu nám poskytla jedno z nejlepších spaní našeho výletu a tak jsme na poslední výšlap mohli (i vzhledem k předchozímu dni) vyrazit poměrně odpočatí. Čekalo nás posledních 400 výškových metrů a protože jsme nikam nespěchali, mohli jsme si dopřávat častější pauzy. Teplota opět brzy vylezla nad 30°C a bylo tedy nutné doplňovat tekutiny. Směrem k vrcholu kopce nás měla vést cyklostezka, Italové však značení opravdu moc neřeší a tak jsme nevěděli, jestli vlastně jdeme správně. Usoudili jsme, že když půjdeme pořád do kopce, nemáme co ztratit. Cesta navíc rozhodně nebyla ve stavu vhodném pro jízdu na kole…Ačkoliv jsme ještě nedohráli upírský příběh, tentokrát jsme si cestu ukrátili jinak – fiktivní televizní debatou, ve které jsme řešili vztah cyklistiky, chovatelství psů a jejich konzumaci. :-D

Kopec nakonec nebyl tak náročný, jak vypadal a brzy jsme si mohl vychutnat poslední výhled na krajinu. Bohužel byl docela silný opar, takže jsme toho moc neviděli. Odpočinuli jsme si, vytvořili nezbytné foto u vrcholového kříže a zamířili k sestupu na druhou stranu kopce. V těchto místech se mapa dala použít akorát tak k odhánění komárů, šli jsme tudíž za nosem a čekali, až někde vylezeme z lesa. Sešup byl místy docela prudký a tak jsme byli rádi, když jsme konečně došli na kraj lesa, kde na nás čekalo posezení ve stínu a pramen s příjemně chladivou vodou. Poslední túru jsme oslavili rozbalením dalšího pytle se sušenkami, mají příznivý poměr cena výkon, snad kilový pytel sušenek stojí něco okolo 2€ a nejsou vůbec špatné.

Další část pochodu už neslibovala nic zajímavého, zbývalo pouze dostat se na vlak. Bylo před námi 10 km z městečka Adro na vlakovou zastávku Telgate. Cestou se toho nedělo moc, co by stálo za zmínku, snad jen scénka před supermarketem, kde jsme seděli vestínu u zdi obchodu a vychutnávali si nanuky. Najednou u nás zastavilo policejní auto, strážníci ale neuměli anglicky, tak se spokojili s vysvětlením, že nejsme bezdomovci a že za chvilku půjdeme zase pryč. Jinak cesta vedla různě městem a po hlavní silnici. Další zpestření přišlo ve městě Capriollo, kdy Martin jen tak ze srandy prohlásil, že řeku neobejdeme, nýbrž přebrodíme, což jsem si vzal k srdci a neohroženě jsem vedl výpravu přímo k řece. U ní se však ukázalo, že se nejedná o žádný potůček, ale skutečnou řeku a že ji opravdu nepřebrodíme. Naštěstí několik desítek metrů nad řekou vedl náhon, ve kterém jsme se zchladili a podél kterého jsme došli až k mostu. Pak už stačilo jít rovnou za nosem.

Kousek od nádraží jsme narazili na malý obchůdek, kde prodávali chlazené plechovky s pivem, kterým jsme po celou dobu výletu nemohli odolat. Každý jsme si tedy jednu dopřáli jako odměnu za dlouhou cestu a šli jsme zjistit, kdy nám jede vlak. Ukázalo se, že máme 10 minut a že si tedy pivo ještě stihneme vypít. Odešli jsme na lavičku do stínu, což se nám však stalo osudným. Když jsme viděli přijíždět vlak, pelášili jsme zpět na peron. Tam vlak podle očekávání už stál, šli jsme tedy k němu a pro jistotu jsem se ještě ptal průvodčího, jestli jede do Bergama. Ten však k mému překvapení začal mávat rukama a něco nám vysvětlovat. Jak jsme nakonec pochopili, z druhé strany stál ještě jeden vlak, který jel do Bergama a tento jel do Brescie. Rychle jsme oběhli vagony, ale už bylo pozdě, vlak se rozjel bez nás. Nezbylo nám tak nic jiného, než další hodinu počkat. Naštěstí je alespoň většina vlakových nádraží vybavena venkovní „studnou“ a tak jsme se mohli trochu zchladit.

Hodina uplynula a tentokrát jsme neponechali nic náhodě a na vlak si pěkně počíhali. :-) Na druhý pokus se nám povedlo nastoupit a vyjeli jsme do Bergama. K naší radosti se opět opakoval stejný scénář jako na cestě z Marone a nikdo po nás nechtěl jízdenky, které jsme chtěli koupit u průvodčího. Protože jsme v Bergamu byli relativně brzo, rozhodli jsme se pro krátký průzkum terénu, zjistili jsme si, jak se dostat do centra a opět jsme se vydali do supermarketu. Tam jsme dle libosti utratili nějaká ta skoro poslední eura a čekali, až se venku trochu ochladí. Pak už jsme se jen vrátili na ověřenou louku u letiště a dopřáli si poslední noc ve spacáku.

Den sedmý

Posledním cílem naší italské výpravy byla návštěva historického centra Bergama, které se nachází na kopci a nabízí tak výhled na celé město. Dá se tam dostat pěšky anebo autobusem MHD. Protože mě nějak bral kotník, zvolili jsme druhou variantu. Do centra jezdí linka č.1, která jezdí zároveň i na letiště, takže se dá určitě nastoupit už někde blíž, my jsme však nevěděli kde, a tak jsme zase došli až na nádraží, kde je taky zastávka, přesně zde. Lístky jsme si koupili v automatu před nádražím, cesta z nádraží do centra byla v rámci jedné zóny, cesta z centra na letiště vedla přes zóny tři. Dohromady nás to přišlo zhruba na 2.5€.

Jeli jsme až na konečnou – Citta Alta, což znamená, že jsme byli přímo na kraji historické zóny. Ta nás však trochu zklamala, nepřišla nám až tak zajímavá, a tak jsme více věnovali pozorování holek a vymýšlení hovadin. Zhruba po hodině nás centrum Bergama omrzelo, dopřáli jsme si ještě výhled z městských hradeb a vyrazili na autobusovou zastávku. Pamatovali jsme si trasu, takže jsme šli podél cesty a hledali nějaký obchod. Ten jsme nakonec taky našli a dokoupili poslední nezbytné zásoby jídla a pití před odletem. Pak už jsme jen nasedli na autobus a frčeli na letiště. Tam jsme měli skoro 3 hodiny času, takže jsme si vyhlédli volné sedačky a pustili se do dlouhého čekání. To naštěstí nebylo tak hrozné, někteří spali, někteří se prošli po letišti a někteří se převlékli do co nejméně smrdícího oblečení, aby nás pustili do letadla. :-D

Už při kontrole zavazadel a odbavení bylo vidět, že se vracíme domů. Italské tváře a postavy vystřídaly typické česko-slovenské rysy a mělo být ještě hůř. Samotný odlet se trochu zkomplikoval nedostatkem úložných prostor v letadle, takže si někteří museli vzít batohy pod nohy. Nějak jsem nechápal, jak je to možné, myslel jsem, že to mají spočítané. Letušky však všechno vyřešily a mohlo se letět. Podařilo se mi zabrat místo u okýnka a protože bylo odpoledne, těšil jsem se na výhledy z letadla. Bylo sice trochu nepříjemné, když jsme se nakláněli na stranu, ale brzy jsme vystoupali nahoru a měli jsme krajinu pod sebou jako na dlani. Výhled trochu kazily mraky, ale něco přecejen vidět bylo. Vůbec mi nepřipadalo, že jsme tak vysoko, celá scenérie pod námi mi přišla jako nějaký zmenšený model, který byl téměř na dosah.

Přelétali jsme nad „naším“ jezerem Monte Isola, zahlédli jsme také kousek rakouských Alp (i se sněhem na vrcholcích!), nejvíce mne však fascinovaly rakouské vesničky, které vypadaly, jako kdyby je na povrch někdo země vysypal a propojil tenkými nitěmi cest a silnic. Po hodince letu jsme už přistávali na letišti v Bratislavě a naše dobrodružství se blížilo ke konci. Rychle jsme se MHD autobusem přesunuli na nádraží, odkud nám jel vlak do Břeclavi. Z nějakého neznámého důvodu jsme však nabrali zpoždění a nebylo vůbec jisté, jestli v Břeclavi stihneme přestup. S napětím jsme vyhlíželi další vlak a když jsme zjistili, že na nás ještě čeká, popustil Tom uzdu své radosti, ale zapomněl při tom na skutečnost, že už jsme doma a že nám všichni okolo rozumí. :-D Následovala krátká cesta do Brna, kde náš výlet začal a kde také skončil. Já a Radek jsme vystoupili, Tom s Martinem pokračovali vlakem dále vstříc svým domovům a novým dobrodružstvím…

Shrnutí

Přežili jsme „punkový“ týden v Itálii. Co přežili, dokonce jsme si jej užili! :-) Dokázali jsme si, že není na škodu zajít občas za hranice vlastního pohodlí a vyzkoušet něco nového. Výlet se nám líbil a myslím, že není nereálné, abychom se tam někdy příště vydali znovu. Míst pro výlety je v okolí Bergama více než dost. Nakonec jsem byl rád, že jsme zakotvili u jezera Iseo. Je docela malé a má takovou „komorní“ až rodinnou atmosféru. Oblíbili jsme si také stejnojmenné město a nezapomeneme ani na náročný výšlap na Punta Almana.

Celý výlet mě přišel celkem na zhruba 3500 Kč. 1000 za zpáteční letenku, dejme tomu 400 za zpáteční cestu z Brna do Bratislavy a eura v hodnotě 2200, což je cca 85€. Dá se s nimi vyžít, ale nelze se příliš rozmazlovat v jídle a pití. Kluci, kteří nevyznávali původní low-cost ideu, utratili až 140€. Je tedy na vás, kolik si s sebou vezmete. Myslím, že 90-100€ je dostatečná částka.

Už jsem to několikrát nakousl v předchozích článcích, mě osobně zaujaly fyzické rozdíly mezi Italy a Čechy. Italové byli obecně hubení a nepříliš svalnatí, u nás na druhou stranu vidíte zástupy pivásků, ale také řadu lidí s vypracovanou postavou. Značný rozdíl je také ve stylu oblékání. Je pravdou, že sever Itálie je docela bohatý a lidé si zřejmě mohou dovolit takový luxus, každopádně většina lidí se tam oblékala vkusně a řekněme „moderně“. To neplatí pouze pro mladé, ale i pro starší generace. Proto jsem po příjezdu do Brna zažil menší šok. Nejsem žádný módní odborník, ale některé „modely“ našich spoluobčanů mě bily do očí víc než jindy. Nechci se tím někoho dotknout, ale musím konstatovat, že minimálně třetina lidí u nás se obléká příšerně a další alespoň třetina taky nijak slavně. (to už je ale na jiný článek. :-)) S tím bohužel souvisí taky fakt, že jak se mi dříve líbila spousta holek, které jsem v Brně potkával, teď jdu po městě a nic to se mnou nedělá! Najednou vidím holky, které si myslí, jaké nejsou královny, ale v Itálii by se o ně nikdo nezajímal. Celé je to možná trochu povrchní nebo nedůležité, ale nemohl jsem o tom nezmínit, protože rád pozoruji lidi okolo a tohle je téma, které mi stále nedá spát. :-)

Co říct závěrem? Pokud máte chuť na výlet a nevíte kam, rozhodně mohu okolí Bergama doporučit! Ať už se vydáte po našich stopách nebo zkusíte něco nového, pošlete mi svoje zážitky nebo se ptejte na další podrobnosti. Je tu léto, tak neseďte doma a vyražte někam na výlet!

« Část první
« Část druhá
« Část třetí

7 komentářů k “Low-cost výlet do Itálie, část čtvrtá”

  • Hezky napsáno a díky za inspiraci na léto, dostal jsem chuť něco takového podniknout. :-)

    VA:F [1.9.20_1166]
    +0 / -0
    • Můžu jenom doporučit :-) Každopádně nevím, jak je to na severu Itálie obecně s počasím, ale rozhodně se hodí mít tam hezky, když člověk nemá stan :-D takže pokud se vydáš, přeju ti nebe bez mraků :-)

      VN:F [1.9.20_1166]
      +1 / -0
  • Co se týče těch holek, tak já jsem zatím vypozoroval jinou tendenci — a to čím větší město, tím hezčí holky.

    Možná je to tou konkurencí, kdy se méně vzhledné holky ve větším městě radši zavírají doma, protože na ulici lze potkat i krásky, vedle kterých by vypadaly ještě méně vzhledně. ;]

    VA:F [1.9.20_1166]
    +0 / -0
  • My sme minulý rok podnikli podobný low-cost výlet do Bergama a Milána :) Pre mňa bol ten ich štýl obliekania šok..Žiadne športové oblečenie ako snb bundy a pod. (boli sme tam v zime) Všetci oblečení štýlovo. Na druhej strane som mal pocit ,že vyzerajú úplne rovnako . No napríklad chalani sa obliekali všetci buď do lesklých páperových búnd alebo nejakých kabátov a 95 percent z nich malo šatku okolo krku :D

    VA:F [1.9.20_1166]
    +0 / -0
    • Když si to tak vezmeš, tak u nás taky spousta „stylových“ lidí vypadá podobně…A kde přesně jste byli?

      VN:F [1.9.20_1166]
      +0 / -0
  • Nakonec jste si to chlapi docela užili, ale já už bych byl na takovýhle výlet asi starej. 100 € si beru sebou, když jedu na víkend za kamarádkou na Slovensko a to bydlím u ní :-D Nicméně jste dokázali, že člověk nemusí utratit spousty peněz a přitom si užít dovolenou.

    VA:F [1.9.20_1166]
    +0 / -0
    • Je to tak jak říkáš, je to i celkově o člověku, někdo na to prostě nemá, aby si takhle snížil svoje psychické a fyzické standardy…No a někdo prostě nemůže, rodina s malými dětmi by asi na takový výlet nemohla i kdyby chtěla :-D

      VN:F [1.9.20_1166]
      +0 / -0

Vyjádři svůj názor



Zajímá vás cokoliv o mobilních aplikacích? Uvažujete o spolupráci? Kontaktujte mne na seitler@reinto.cz

O mně

Jmenuji se Milan Seitler a jsem spoluzakladatelem společnosti Reinto s.r.o., ve které se věnujeme mobilním i webovým aplikacím a marketingu.

Zabývám se celým procesem tvorby mobilních a webových aplikací. Nejvíce se věnuji návrhu aplikace a UX/UI designu. Kladu velký důraz na jednoduchost a srozumitelnost uživatelského rozhraní.

Zajímám se o online i offline podnikání, fascinují mě úspěšní lidé, kteří se nebojí tvrdé práce. Mou hlavní motivací je konkurence, která mě vždy nutí jít do všeho naplno, protože nerad prohrávám.

Mám rád hudbu, knížky, sport a cestování.

milan@seitler.cz

Odkazy

Inzerujte zde!

Kupte si odkaz! PR 3, SR 2

Inzerujte zde!

Kupte si odkaz! PR 3, SR 2

Inzerujte zde!

Kupte si odkaz! PR 3, SR 2

Partner links