Konec amerického snu

V lednu jsem tu psal o brigádě na Aljašce. Dali jsme tehdy dohromady skupinu 7 lidí, která měla neohroženě vyrazit vstříc tvrdé práci a zážitkům k nezaplacení (a vydělat nějaký ten dolar, že). Během února ale bohužel přišly komplikace. Nevím, jak to vlastně celé vzniklo, každopádně americké úřady přestaly vydávat víza a ještě navíc došlo k nějakým komunikačním problémům mezi agenturou a rybárnou, ve které jsme měli vyrazit. Mohli jsme si tedy vybrat, buď počkat na to, jak se situace vyvine nebo si už nechat poslat peníze zpátky. To trochu nalomilo naši radost a odpadl nám první člověk. Několik týdnů se nic nedělo a čekalo se, nicméně křivka natěšenosti pomalu, ale jistě klesala dolů. Začaly se vytvářet náhradní plány a ve většině našich hlav se skóre obrátilo v neprospěch původního jasného rozhodnutí jet.

Další nepříjemností byla nutnost jednoho člena výpravy nechat si vrátit peníze, protože prostě byly potřeba někde jinde. Odpadla tak i jeho přítelkyně a zůstali jsme 4. Dá se říct, že každá dvojice měla o brigádě trochu jinou představu, shodou okolností jsem však ještě narazil na dalšího člověka, který měl taky vyrážet do Ekuku a tak nebyl všem nadějím konec. Nicméně naše (moje, ať mluvím za sebe) mysl už byla nalomená a postupně se hromadily výmluvy a důvody proč nejet. Když se pak i kamarád z mé „dvojice“ rozhodl zůstat na prázdniny v ČR, bylo prakticky rozhodnuto.

Jako naschvál nám právě v tu chvíli dorazil mail, že bylo vybráno 6 lidí, kteří mohou do Ekuku vyrazit. Já s kamarádem jsme už však byli prakticky rozhodnuti, kromě 2 „cizích“ tak zbyli 2 poslední lidé, Vojta a Klára. Ti původně řekli, že bez nás teda taky nepojedou, ale nakonec se hecli a rozhodli se, že do toho půjdou. Za toto jim patří všechna čest. Jako jediní se nezalekli a jejich americký sen stále žije. My ostatní si akorát můžeme sáhnout do svědomí a sami posoudit, jak moc naše důvody proti byly závažné. Těžko se to popisuje, možná jsme se zalekli tak velkého podniku a dostali jsme strach. Někteří zvolili možnost pracovat na bakalářce, já tu zase nechtěl nechat některé nevyřešené záležitosti. U mně konkrétně by se ty záležitosti nejspíš daly vyřešit i tak, ale ztratil jsem motivaci. Velkým lákadlem pro mě byla ta původní parta, ve které jsme tam měli jet, bez ní už to pro mě ztratilo lesk.

Nepochybně přijdou okamžiky, kdy svého rozhodnutí budeme litovat, nicméně věřím, že není všem dnům konec. Těžko říct, jak to bude s příštím státnicovým létem, ale nejpozději za další rok budu o USA určitě přemýšlet znovu. Jednou se tam podívám a ne že ne. Velkým lákadlem jistě budou tuny fotek, které Vojta s Klárou přivezou. Proto jim přejme, ať se jim tam daří!

Tímto se tedy otvírá prostor pro nové letní plány, takže pokud někdo máte tip na zajímavou akci, dejte vědět! Nebráním se prakticky ničemu, jak moři, horám, kolu nebo fesťákům.

Dodatek: Samozřemě kdyby nebyly problémy s těmi vízy, tak by nás nenapadlo (doufám) vůbec uvažovat o nějakém zrušení. Bohužel tohle byl takový spouštěč negativních pocitů…