Historicky první Souboj řečníků aneb sex, láska a ponožky

V Brně proběhl první ročník akce s názvem Souboj řečníků. Tři známé osobnosti, tři zajímavé přednášky, tři soutěžní kategorie. Pojďme se podívat na to, jak to celé probíhalo, kdo si poradil s improvizací, kdo ovládl publikum a kdo se nakonec stal vítězem.

S dovolením používám pár fotek z Facebooku, další případně doplním později.

Před časem jsem na FB zahlédl událost „Souboj řečníků“. Na první pohled mne to tak úplně nezaujalo, nakonec jsem si ale řekl „proč ne“ a pořídil si zvýhodněný studentský lístek za 290,-. Akce slibovala souboj tří poměrně známých osobností – Filipa Dřímalky, Karla Novotného a Stanislava Gálika. Filipa jsem znal z jednoho z brněnských Barcampů a věděl jsem, že v jeho případě je kvalita zaručena, doufal jsem tedy v to samé i u zbylých dvou řečníků.

Pořadatelem celé akce byla společnost Unifer. Ta se obecně skládá především ze studentů a pro mnoho lidí představuje první pracovní zkušenost, možná i proto tedy měli někteří obavy z toho, jak to všechno dopadne. První dojmy byly rozporuplné, chyběly detailní informace o akci, nedorazilo mi potvrzení o platbě, některé organizační pokyny byly trochu zmatené. Samotný průběh akce byl však z pohledu diváka naprosto bez problémů (až na úplný závěr) a myslím, že to nakonec organizátoři zvládli velmi dobře.

Striptýz, rap a vyprávění

Souboj se konal v univerzitním kině Scala, které ideálně pojmulo všech 300 návštěvníků akce. Prvním bodem programu bylo představení jednotlivých řečníků. To se odehrávalo zcela v režii každého z nich, čehož pánové náležitě využili. Los rozhodl o tom, že jako první půjde na řadu Karel. A ten nastavil laťku hodně vysoko. Jeho srdcařské vystoupení odnesla kravata, oblek i košile, naštěstí na něm zůstaly ještě kalhoty a tílko. Tílko si mimochodem odneslo i pár šťastlivců z publika, kteří chytili některý z hozených kusů. Karlovu představení nechyběl humor, zapojení publika, ani narážky na soupeře.

Číslo dva si vylosoval Standa. Rozhodl se vystoupit z komfortní zóny a pustil se do rapu, při kterém sám sebe představil v originálních a vtipných verších. Ty se mu na jednu stranu velice povedly, na druhou stranu opravdu není raper (což i sám přiznal) a tak to někomu mohlo přijít trochu úsměvné.

Filipu Dřímalkovi připadla nevděčná role. Předchozí dvě vystoupení bylo hodně těžké překonat, Filip navíc nezvolil žádnou originální strategii a vsadil na své řečnické dovednosti. Ty byly tradičně na vysoké úrovni, v kontextu předchozích soupeřů však trochu pohasly. Ani Filipovi ovšem nechyběl smysl pro humor a píchnutí do oponentů.

Mé hodnocení:
Karel: 9 bodů, Standa: 8 bodů, Filip: 7 bodů

1. přednáška: Vítěz nebo přizdisráč?

Každý z řečníků si připravil jednu prezentaci na libovolné téma o délce 20 minut. Jako první v pořadí mluvil Karel, který tak trochu filozofoval nad tím, kdo je vítěz a kdo přizdisráč. Kdo má vlastně právo rozhodovat o tom, jestli je člověk vítěz nebo přizdisráč? Ilustroval to na příkladu Jaye Gatsbyho. Tomu ještě předcházelo vysvětlení ABCD modelu, což je Karlův vlastní výtvor. Musím přiznat, že první část přednášky, spíše teoretická, mne příliš nezaujala a ani jsem nedával pořádně pozor. Začal jsem vnímat až ke konci, kdy Karel nahlas přemýšlel o vítězích a přizdisráčích. Celkově pro mne tato přednáška postrádala jakýsi náboj a drive a ze všech tří jsem ji ohodnotil jako nejhorší. 6 bodů pro Karla.

Prezentace naslepo

Po dopolední pauze (která mohla být klidně o něco kratší) následovala první speciální soutěžní kategorie. Úkolem řečníků bylo připravit si během 5 minut prezentaci na vylosované téma. Nejzábavnější složkou této soutěže byl „stream“ jejich notebooků na plátno, takže jsme všichni mohli vidět, jak se lišila příprava jednotlivých řečníků. Filip jako první věc vyhodil status na Facebook („jak se máte?“) a většinu času strávil hledáním obrázku, který stejně nenašel. Na zemi sedící Karel se pustil do zesměšnění Babiše a Standa to vzal poctivě a snažil se připravit klasické slajdy.

Los označil jako prvního Standu, který mluvil o tom, že „není všechno zlato, co se třpytí„. Byla to trochu klišoidní prezentace o tom, že rozhoduje hlavně to, co má každý z nás uvnitř sebe a ne to, čím se snažíme prezentovat a zalíbit společnosti. Následoval Karel s tématem „bez práce nejsou koláče„. Svou řeč pojal humornou formou, od původního tématu ale celkem odběhl a ve výsledku mi přišlo, že vlastně vůbec nic konkrétního neřekl. Zaujal však přepínám slajdů pomocí nohy. Filip trochu pozměnil význam klasického „lepší vrabec v hrsti, než holub na střeše“ a zamýšlel se nad tím, že pro dosažení svých snů je potřeba udělat první krok, byť bude jakkoliv malý. Zajímavý a inspirativní proslov.

Mé hodnocení:
Karel: 7 bodů, Standa: 8 bodů, Filip: 10 bodů

2. přednáška: Šit hepns!

Přednáška Stanislava Gálika začala hodně netypicky. Na plátně se objevily podmanivé záběry přírody a z reproduktorů začala hrát taneční hudba. Publikum se nenechalo dlouho pobízet a společně se Standou se dalo do tance. Na mne osobně to příliš nezapůsobilo, přišlo mi to až moc „megalomanské“. Podobný dojem jsem měl i ze Standy samotného, který se pořád trochu držel „rapových“ gest z úvodu (dokonce i mikrofon držel jako raper) a jeho projev mi přišel přehrávaný až umělý. Nenadchla mne ani první část přednášky, která byla hodně o Standově dětství. Když pak ovšem popisoval změnu jeho životních postojů, při které si uvědomil, že v první řadě je potřeba znát motiv svých činů, začalo to být velmi zajímavé. Díky vlastním zkušenostem jsem naprosto souhlasil s jeho myšlenkou, že úspěch je potřeba si odmakat, že na cestě k vítězství čeká člověka spousta pádů a záleží jen na tom, jestli se s nimi popere a zvládne jít dál. Stejně tak vystihl můj postoj, když řekl, že z každého selhání se ve výsledku raduje, protože právě chyby a selhání jsou to, co nás posouvá dál a umožňuje nám se poučit a být lepšími. Ve výsledku tedy zajímavá přednáška, kterou jsem ohodnotil 8 body.

Improvizační show

Druhá soutěž se týkala improvizace. Skládala se ze dvou kol, ve kterých si každý řečník vylosoval téma, o kterém musel okamžitě začít mluvit, a to alespoň 1 minutu (maximálně pak minutu a půl). Začínal Karel s otázkou „Proč je ráno moudřejší večera?„. Trochu se ukázalo, že improvizace není jeho nejsilnější stránkou a tak sázel na své osvědčené zbraně, tedy humor a zapojení publika. Zato Filip si vylosoval ideální téma – „Proč je jablko lepší než hruška?„. Jakožto velký fanoušek Apple zařízení měl velice snadnou práci. Těžký úkol nečekal ani na Standu, „proč je proč nejdůležitější otázka“ bylo totiž jedním z témat jeho předchozí přednášky.

Ve druhém kole si řečníci vylosovali tři slova, o kterých měli složit příběh. Pořadí se obrátilo a na Standu Gálika se usmála slova „sporadicky“, „rezoluce“ a „polynomiální redukce“. Poslední slovo = wtf a řekl bych, že wtf proběhlo hlavou i Standovi. Moc toho nevymyslel, ale musím uznat, že s takovými slovy se toho opravdu příliš udělat nedá. Filip to měl o něco jednodušší – „resustitace“, „sex“ a „kongruence“. Velice vtipně využil chyby v prvním slovu, když jej rozložil na řecké „resus“ a anglické „tit“. Kongruenci raději vynechal úplně a příběh směřoval na večerní afterparty. Největší štěstí měl ve druhém kole Karel, který dostal slova „láska“, „panenství“ a „děkanka“. Asi není potřeba to dále popisovat, jen by mne zajímalo, zda zmíněná děkanka byla opravdu skutečná. :-) Bylo zajímavé, že Karel nevydržel sedět a i při této krátké řeči chodil po pódiu.

Mé hodnocení:
Karel: 7 bodů, Standa: 8 bodů, Filip: 10 bodů

Po obědové pauze přišlo na řadu krátké vystoupení Petera Krutého z Toastmasters o tom, jak se zbavit trémy při prezentování. Docela zajímavá přednáška, na které bylo vidět, že Peter má svůj mluvený projev dokonale pod kontrolou. Zaměřil jsem se na jeho gesta, která vhodně doplňovala to, o čem právě mluvil. I řeč byla zcela plynulá a připravená. Ve skutečnosti to byl jeden z nejlepších řečnických výkonů dne, i když i Petera trochu zaskočil nečekaný časový limit a musel svůj proslov ukončit o něco dříve, než původně chtěl.

3. přednáška: Dokážeš cokoliv!

Poslední přednáškový blok měl na starosti Filip Dřímalka, který zvolil motivační téma o tom, že v dnešní době můžeme dělat prakticky cokoliv. Trochu nevděčný čas po obědě, ve výsledku to myslím ale ani nebylo moc poznat. Filip by totiž dokázal zaujmout publikum snad i v 7 ráno. Ze všech řečníků měl jednoznačně nejlepší mluvený projev a i obsah přednášky byl atraktivní. Na své si přišel i Karel, který hned na začátku předpověděl, že můžeme očekávat nějaký ten citát. Jediný, kdo tak nebyl spokojen, byla jedna slečna z publika, která namítala, že jí bohatě stačí obyčejný život, ve kterém nemusí dosahovat velkých věcí. I to je možnost, každý to má prostě jinak. V přednášce mi chybělo něco konkrétního, s čím bych se vyloženě sžil, tak jako to měl ve své prezentaci Standa. Proto dávám 9 bodů.

Argumentační souboj

Na závěr celého soupeření čekal na řečníky argumentační souboj, který probíhal ve dvojicích. První z řečníků si musel vybrat jednu ze dvou možností a tu následně obhajovat. Druhý řečník se automaticky stal jeho oponentem a snažil se jej přesvědčit o opaku. Jednotlivá témata byla bohužel napsána trochu nešťastně, místo jednoduchého „A nebo B?“ to bylo „Proč je lepší A než B?„. Vznikl počáteční zmatek a celá argumentační soutěž tím podle mne ve výsledku poměrně utrpěla.

Jako první začal Karel se Standou na téma „prkýnko nahoře (Karel) nebo dole (Standa)„. Karel byl ve svém živlu a nedůrazného Standu zcela rozdrtil. Ve druhém kole čekal Karla Filip a měli se přít o tom, zda jsou lepší blondýnky nebo brunetky. Filip využil nejasně zadaného tématu a dobrých 5 minut se hádal o tom, jak je to myšleno a že dle zadání je vlastně automaticky vítězem. Dá se tedy říct, že na samotný souboj Karla a Filipa vlastně ani nedošlo. Škoda. V posledním kole už Filip hrál podle pravidel a rozhodl se Standu přesvědčit o tom, že ponožky v sandálech jsou in. Nedalo mu to ani moc práce, protože Standovi argumentační souboj vůbec nevyšel, došlo i na Standův neúspěšný byznys s ponožkami a na konci Filip Standu knokautoval totálním otočením celé otázky naruby.

Mé hodnocení:
Karel: 9 bodů, Standa: 4 body, Filip: 7 bodů

Velice zajímavé bylo hodnocení poroty, která Standovi udělila téměř stejné hodnocení, jako ostatním dvěma řečníkům.

Po další přestávce a dalším vystoupení Toastmasters, které jsem propásl, následovala panelová diskuze s jednotlivými řečníky i porotou. Hned na začátek padly zajímavé dotazy – jedl jsi někdy psí maso? Myslí si o tobě lidé, že jsi metrosexuál? Kdy jsi naposled něco ukradl? Další otázky už byly o něco serióznější, a tak se postupně probralo přednášení, podnikání, uspěchy i neúspěchy.

Můj osobní vítěz

Ještě před samotnými oficiálními výsledky zde shrnu mé osobní hodnocení jednotlivých řečníků. Karel Novotný se ukázal být především skvělým šoumenem, sázel na humor, interakci s publikem a narážky na soupeře. Samotný projev mne až tak neoslnil a ani improvizace se nezdála být jeho silnou kategorií. Stanislav Gálik se prezentoval jako poctivý pracovitý člověk a poctivá byla nepochybně i jeho příprava. Přišlo mi, že se snažil, aby vše bylo dokonalé, skoro až podle příručky. Bohužel tak na mne trochu působil i jeho projev, který mi místy připadal až strojově vtipný a nepřirozený. Filip Dřímalka naopak působil zcela přirozeně, s mluvením před lidmi nemá žádné potíže a nemusí se podle mne ani příliš připravovat. Jeho projev a prezentace byly jednoznačně nejlepší, prohrál však při úvodním představení a úplně ideální nebyl ani ten argumentační souboj, byť jednoho soupeře zhmoždil a druhého zesměšnil. :-)

Když sečtu svá předchozí hodnocení, vychází to následovně:
Karel: 38 bodů, Standa: 36 bodů, Filip: 43 bodů

Mým osobním vítězem se tedy stal Filip Dřímalka. Je to samozřejmě subjektivní, navíc jsem jej měl jako favorita již dopředu, dle mého byl však skutečně nejlepším řečníkem minimálně z pohledu samotných prezentačních dovedností.

A oficiálním vítězem se stává…

Vyhlášení výsledků bylo možná nejslabší částí celého dne. Místo velkolepého vyvrcholení jsem ho vnímal jako nedůstojnou rychlovku. Žádné shrnutí poroty, žádné finální bodování. Úplně jasno v tom neměli ani sami orgnanizátoři, moderátorka nejprve oznámila, že bude přinesena obálka se jménem vítěze, ta se však neobjevila a jméno vítěze bylo pouze v hlavě jedné z organizátorek. Nejprve byl vyhlášen vítěz diváků, následně vítěz poroty. Celkový vítěz pak byl určen v poměru 70:30 (porota:diváci). Diváci jako nejlepšího řečníka zvolili Filipa Dřímalku, porota naopak vybrala Stanislava Gálika. Dal se tedy již tušit i celkový vítěz Souboje řečníků, kterým se stal Stanislav Gálik.

Tento výsledek byl pro mnoho diváků velkým překvapením, podle průběhu dne se dal očekávat spíše souboj mezi Karlem a Filipem. Finální rozhodnutí bylo poměrně netransparentní, protože neznáme celkové počty hlasů a netušíme, jak velký bodový rozdíl mezi jednotlivými řečníky byl. Objevily se i různé spekulace, ale na tom teď už příliš nezáleží. Podstatné je, že výsledný dojem z akce byl poněkud rozpačitý. Možná to zachránila ještě afterparty v klubu Two Faces, které jsem se nezúčastnil. Odradilo mne mj. i to, že klub byl od 8 hodin otevřen pro veřejnost, což trochu ničilo myšlenku afterparty.

Hodnocení Souboje řečníků

Byť předchozí řádky vyznívají spíše negativně, nechtěl bych, aby to vrhlo špatný stín na celou akci. Historicky první Souboj řečníků se povedl a věřím, že se můžeme těšit na další pokračování. Pokud bych měl udělit hodnocení, zvolil bych 7 bodů z 10. Organizátoři nepochybně získali řadu námětu na zlepšení (promyslel bych lépe i přestávkový program), takže doufejme, že příště to bude ještě lepší.

Na závěr bych chtěl vyzdvihnout třetího člena poroty, kterým se stal náhodný člověk z publika. Byl jím teprve 17letý Martin, který svou roli zvládl velmi dobře a určitě si neudělal ostudu.

A jak se Souboj řečníků líbil vám? Vyhrál váš favorit nebo jste fandili někomu jinému? Co jste si ze Souboje odnesli? Co vás nejvíce inspirovalo?