9 nečekaně jednoduchých technik, které z vás udělají mistra komunikace

Rozhovor dvou lidí. Běžná záležitost, která se může zdát naprosto triviální. Sami ale jistě cítíte, že každý rozhovor je unikátní. Úroveň je pokaždé jiná. Stejně tak oba řečníci se liší. Někteří dokáží mluvit zcela bez problémů a srozumitelně, jiní by se jakékoliv komunikaci nejraději vyhli. Někteří dokáží vyjádřit své názory, prosadit své potřeby a dosáhnout svých cílů. Dokáží si získat oblibu. Jak to ale dělají? Může se to naučit každý? Když pomineme ty, kteří mají dar řeči již od narození, existuje spousta lidí, kteří se to jednoduše naučili. A právě o tom, jak po malých krůčcích budovat svou schopnost komunikace s druhými, napsala Leil Lowndes knihu How to talk to anyone, která obsahuje celkem 92 různých technik, tipů a triků souvisejících s mluvenou komunikací. Pojďme se podívat na ty nejzajímavější.

Oční kontakt je důležitý

Při komunikaci dvou a více lidí se nevyhnutelně dostanete do situace naslouchajícího. I když v této chvíli nemáte možnost ovlivnit ostatní svým verbálním projevem, stále je zde ještě neverbální stránka. Velmi silnou zbraní je totiž oční kontakt. Ten můžete udržovat jak s řečníkem, tak i s další naslouchající osobou, kterou chcete zaujmout. Pokud zvládnete udržovat téměř neustálý oční kontakt, nejenže budete vypadat jako pozorný posluchač, ale zároveň i podvědomě zaujmete osobu, na kterou se díváte. I výzkumy dokázaly, že lidé, kteří měli za úkol během rozhovoru udržovat intenzivní oční kontakt, byli svými protějsky následně odhodnoceni jako příjemnější komunikační partneři.

Udělejte dobrý dojem hned při seznámení

Není žádným velkým tajemstvím, že první dojem nelze jen tak snadno napravit. Věnujte proto seznamování s novými lidmi patřičnou pozornost. První zásadou je věnovat novému člověku (byť krátkodobě) 100% své pozornosti a energie. Uveďte se pevným stiskem, úsměvem a vřelým představením. Pokud nevíte, co přesně dál říkat, nedělejte si z toho hlavu. Většinu toho, co při seznámení řeknete, si druhá osoba nezapamatuje, podstatné je, abyste to řekli pozitivně a abyste mluvili pouze o pozitivních věcech. Těžko uděláte dobrý dojem, když si hned v úvodu konverzace na něco postěžujete.

Jak seznamovat druhé i sám sebe

Úvodní seznámení máte za sebou, na řadu přichází nezávazný krátký rozhovor. O čem? Prakticky o čemkoliv. Častými otázkami však může být například „Odkud jsi?“ nebo „Kde pracuješ?“ Pokud se vás na tyto otázky někdo zeptá, rozhodně neodpovídejte pouhým slovem či větou. Pokuste se přidat nějakou zajímavost, něco co rozhovor oživí a vytvoří prostor k dalšímu tématu hovoru. Můžete například zmínit nějaký zajímavý projekt, na kterém aktuálně pracujete nebo trochu podrobněji popsat, co vaše profese obnáší.

Na druhou stranu, vyvarujte se obyčejného a suchého „Kde pracujete?“ Nahraďte tuto větu spíše větou „Čím trávíte nejvíce času?“ Druhá osoba se pak může sama rozhodnout, zda bude mluvit o práci nebo spíše o nějaké své zálibě. Pokud bude její odpověď stručná, nebojte se ptát a snažit se vyzvědět více. Ale pozor, pouze v rozumné míře!

Samostatnou kapitolou je představování dvou cizích lidí. Pokud někoho seznamujete, nikdy nezůstaňte u pouhého představení jmen. Ke každé osobě přidejte nějakou zajímavost a užitečnou informaci. Například „Tady Honza měl minulý týden rozhovor v televizi.“ nebo „Jitka je mistryní republiky v plavání.“ Oběma stranám tím usnadníte navázání rozhovoru a s klidným srdcem je můžete ponechat o samotě.

Pozor na rušivé pohyby rukou

Při konverzaci si neustále dávejte pozor na to, co děláte s rukami. Jen těžko si získáte něčí důvěru, když se budete škrábat, štípat či se tahat za ucho. Jednak tím vyjadřujete svou nervozitu, což není příliš žádoucí, navíc to někdy může vést i k tomu, že to, co říkáte, bude považováno za lež. Proto se vyvarujte divokých pohybů rukou, nezapomeňte i nasměrovat dlaně nahoru, čímž dáte najevo otevřený a přátelský postoj.

Sledujte ostatní

Naučte se sledovat ostatní když mluvíte a pozorně si všímejte jejich řeči těla. Přikyvují? Vypadají pozorně? Usmívají se? Pak pokračujte dále. Pokud však vypadají, že nedávají pozor, škrábou se za uchem nebo se mračí, zpozorněte. Zřejmě děláte nebo říkáte něco špatně. Zkuste rychle zanalyzovat situaci a najít problém. Možná mluvíte příliš rychle či příliš potichu, možná mluvíte nesmysly. Všímejte si ostatních a využívejte jejich podvědomé zpětné vazby.

Nech druhé mluvit

Možná to znáte z vlastní zkušenosti. Rozhovor dvou lidí občas připomíná spíše boj o slovo. Oba lidé netrpělive čekají, až se zase dostanou na řadu a budou moci mluvit. Byť existují i výjimky, většina lidí raději spíše mluví než poslouchá. Využijte toho a záměrně nechte toho druhého mluvit častěji. Druhá osoba si to možná ani neuvědomí, každopádně si u ní podvědomě získáte větší oblibu díky tomu, že se ve vaší společnosti mohla vypodívat, což jí „udělalo dobře“. Zároveň také pozorně naslouchejte, abyste v pravou chvíli mohli promluvit vhodně a k tématu.

Přizpůsob svůj projev druhé straně

Ještě než se s někým dáte do řečí, zkuste si jej prohlédnout a odhadnout, jakou náladu ten druhý právě má. Na základě toho pak přizpůsobte svůj způsob řeči. Ospalého a unaveného člověka asi příliš nepotěšíte rozjařeným tónem hlasu, stejně tak u veselé osoby těžko uspějete s tichou či smutnou konverzací. Naladění na stejnou vlnu je vhodným úvodem ke každé konverzaci, má-li být úspěšná. Není od věci přizpůsobit také svůj slovník, byť jen krátkodobě. Je zkrátka důležité umět se bavit s každým člověkem trochu jinak, záleží na povaze, vlastnostech a postavení dané osoby.

Nezapomeň chválit

Snad každý má rád, když jej někdo pochválí. Jenže i tak jednoduchá věc jako pochvala může být docela věda. Jak a kdy chválit, aby to neznělo lacině a podlézavě? Jednou z možností je chválit někoho nepřímo, tedy prostřednictvím jiné osoby. To znamená, že Karlovi neřeknete „Ta přednáška byla skvělá“, řekněte to někomu jinému, kdo Karla zná a od koho by se to mohl dozvědět. Taková pochvala má mnohem větší efekt než kdybyste to řekli přímo Karlovi.

Nebojte se chválit i za drobnosti. A především chvalte ihned. Půl hodiny po „výkonu“ už je pozdě, pochvala musí přijít okmažitě. Buďte první, kdo chválí či vyjadřuje jakékoliv pozitivní emoce. Nikdo netleská na konci povedené přednášky? Neváhejte a začněte tleskat jako první. Lidé jsou vděční za pozitivní zpětnou vazbu a tím, že ji vyjádříte jako první, utkvíte v paměti v dobrém světle.

Další možností je nebýt přímo autorem pochvaly, ale spíše poslem. Když zaslechnete nějakou pochvalu či pozitivní slova o vybrané osobě, neváhejte a při vhodné příležitosti se o tom zmiňte: „Karle, slyšel jsem velmi dobré ohlasy na tvou přednášku“. Jako posel těchto dobrých zpráv zaručeně stoupnete v oblibě.

Nepodceň přípravu na společenskou akci

Poměrně komplexní oblastí je konverzace a vystupování na společenských akcích. Prvním krokem je příprava. O jakou akci se jedná? Kdo tam bude? Jaká bude atmosféra? Zamyslete se nad tím, jaký typ lidí na akci přijde a podle toho si připravte témata, o kterých byste si s ostatními mohli povídat. Nezapomeňte také na vizitky, pokud je máte. Hodit se může i kousek papíru a pero do kapsy, je možné, že si budete muset poznamenat nějaké jméno nebo číslo.

Na samotnou akci se vyplatí přijít trochu dříve tak, abyste měli čas si pořádně prohlédnout místo a složení návštěvníků. Můžete si také dopředu vybrat, s kým byste se chtěli seznámit či pohovořit. Opět zde platí, že při seznamování je důležité pozitivní naladění a přizpůsobení se náladě a postavení druhé strany. Při konverzaci je pak dobré myslet na to, že do ní v těchto situacích nepatří žádná závažná a negativní témata.

Zajímáte se o mezilidskou komunikaci? Pak si určitě přečtěte také článek o osobním vztahovém kontu, ve kterém se dozvíte, na jakém principu funguje dlouhodobý vztah dvou osob.

Tento text byl vypracován v rámci předmětu „MPV_RKMD: Rozvoj komunikačních a manažérskych dovedností“ vyučovaného na ESF MU.